Výlet do Vysokých Tater, Slovensko

Trvá to už více jak dva roky. Několik návštěv v Krkonoších, kde tento druh hnízdí, přineslo jen záznam do birdwatcherského deníčku. Ale pořádná fotka ? Kdepak. Je to jako vždycky. O štěstí, o intuici, být ve správný čas na správném místě.

Letošní září se po mnoha letech uskutečnil horolezecký zájezd do Vysokých Tater. Hlavní náplní bylo sice slézání kolmých stěn a strmých převisů, což vyžaduje táhnout sebou už beztak těžký batoh. Snad ona intuice, snad jen zbožné přání mi našeptalo, ať si k tomu všemu horolezeckému materiálu přibalím, mimo základní fotografickou techniku, ještě další kila v podobě Canon 400/5,6 USM. Co kdyby!

Tradiční cesta vlakem mě přesvědčila o tom, že za posledních 40 let se na česko – slovenských rychlíkových tratích opravdu mnoho nezměnilo. Přece jen nějaká jistota v nejisté době. Ani na dlouhé cestě ze Štrbského plesa na Chatu pod Rysmi žádné novinky, tam to ovšem člověk kvituje s povděkem. Je to stále jako před lety do kopce, nekonečná vynáška těžšího a těžšího batohu.Tatry zrovna neukazovaly přívětivou část. Cestou vzhůru bylo zataženo, vítr, teplota jen mírně nad nulou. Pod Vodopádem začalo drobně mrholit. V této vlhké úžlabině rostou poněkud jiné mechy a traviny, než v širém okolí. A já byl v tu chvíli ve správný čas na správném místě. Po tmavě fialovém mechu se pár metrů ode mne producírovala PĚVUŠKA PODHORNÍ (PRUNELLA COLLARIS) v celé své nádheře. Karta se začínala plnit fotografiemi, po kterých jsem toužil více jak dva roky. Po několika hodinách od vystoupení z vlaku ve Štrbě.

Nevím, kdo vymyslel druhový název „podhorní“. Pěvuška se v této části Tater (Kotlina Žabích ples) zdržovaly především ve vrcholových partiích horských štítů např. přímo na vrcholu Rysů a jeho úbočí. Tam jsem měl o dva dny později ještě jednou štěstí a podařily se mi další povedené záběry. Pěvušky se potulovaly dokonce přímo okolo chaty, ale pouze brzo ráno a pak před západem slunce, kdy je nerušily davy procházejících turistů. Světelné podmínky, s přihlédnutím ke špatnému počasí, byly ale neúprosné.

Nejlepší podmínky pro fotografování ale byly jednoznačně u místní latríny, což je kadibudka s neskutečně nádherným výhledem do Mengusovské doliny. Pokud jste schopni ignorovat podezřívavé pohledy návštěvníků tohoto zařízení i odér, jež s vůní horského vzduchu nemá nic společného, můžete zde „ulovit“ docela pěkné fotky lindušek horských.