Cesta za splněným snem
S kamarádem Janem Mlázovským (www.mlazovsky.cz) jsem si splnil dětský sen a na vlastní oči spatřil nádheru kanadského podzimu, který jsem do té doby znal jen z úchvatných filmových dokumentů a barvami hýřících nástěnných kalendářů. Kanadské Rocky mountains je moře hor. Šíře tohoto hornatého pásu dosahuje na pomezí provincií Alberta a Britská Kolumbie více jak dvou set kilometrů. Připočtěte ledovce, jezera a řeky se všemi jejich vodopády, a pak si vyberte, kde chcete začít fotit všechny ty neskutečné přírodní kouty během 14 dnů! Je to jako navštívit jinou planetu. 

Neporadím, která místa jsou nejhezčí. Asi nejlepší taktika je „stihni co nejvíc!“ My jsme stihli navštívit národní parky Yoho, Banff a Jasper. Všechny tři se rozprostírají podál silnice spojující stejnojmenná města Banff a Jasper. Tato silnice (jako i v jiných koutech světa) se pyšní přídomkem „nejkrásnější silnice světa“. Podél ní spatříte nějaké pohádkové panorama a vyfotíte ho. Ujedete půl kilometru a před vámi se objeví další tři ještě neskutečnější panoramata, než bylo to první. A tak to jde z Banffu až do Jasperu, stále dokola, celých 600 km.

Najezdit bezmála 3000 km za necelé dva týdny – jak pak může to fotografování vypadat. Čekat na východ nebo západ slunce je jen toužebné přání. Jen proměnlivé počasí se spoustou oblaků, přeháňkami a poměrně časté duhy nám dopomáhá pořídit třeba i za poledne docela zajímavé snímky.

Zcela nečekanou potíží fotografovou se ukázaly také davy japonských a čínských turistů, schopných zakrýt svými tablety celé popředí snímané scény. Davy lidí ale indikují i jistou fotografovu výhodu. Většina skutečných klenotů kanadské přírody je běžně dostupných automobilem, není tudíž příliš fyzicky namáhavé s veškerou fotografickou výbavou putovat pěšky příliš daleko.

Ptáci? „Tady žádný nejsou. Jenom medvědi a pumy,“ dozvídám se od našeho hostitele, Čecha, který zde v Canmore na úpatí Skalistých hor žije již přes dvacet let. Není žádný ornitolog, ale o přírodě toho ví dost. Koneckonců jako každý, kdo tady žije. Divočina je zde všudypřítomná. Vloni mu ze zahrady odnesl medvěd včelín. Ale nic to není proti sousedovi. Puma mu v zimě ulovila předloni jeho psa puma přímo tady na domem.

Fotografování ptáků a živé přírody v poklusu není zrovna nejsnadnější. Výhodou je na druhou stranu to, že ať fotíte, co fotíte, je to vždycky něco nového, co u nás v Evropě nenajdete. Postupem času jsem slovům místního laika bohužel musel dát za pravdu. V srdci kanadských Rocky Mountains se to ptáky příliš nehemží. Určitou kompenzací nevelkého počtu pozorovaných ptáků bylo to, že ať už člověk uviděl cokoli, bylo to něco, co doma nikdy neuvidí. Kromě několika druhů nemá severní Amerika s Evropou ohledně ptačích druhů příliš společného. Velmi se osvědčila návštěva turisticky vytížených míst, kde je většina ptačích druhů na přítomnost lidí zvyklá a časové tísni je to velmi vděčné řešení. Existují i vyznačená místa v národních parcích, kam návštěvníci jezdí cíleně, a aniž by byli nuceni opustit auto, pozorují a fotografují volně žijící zvířata hned vedle silnice nebo přímo na ní. Jedná se o jeleny, jelence, losy, horské ovce, medvědy černé i grizzly. Medvědů zde žije podle odhadů 100 000! Největších fotografických zážitků bylo hned několik.

Husy jsou obecně velmi elegantní ptáci. Pro bernešky to pak platí dvojnásob. Mít možnost setkat se s nimi v jejich přirozeném prostředí kanadských řek v počtu mnoha desítek i stovek kusů je skutečnou pastvou pro objektiv.