Minimalismus je „když tam toho moc není“!

Co je to minimalismus
Začněme nejprve definicí. Minimalismus, někdy také označovaný jako ABC art, minimal art, reduktivismus nebo rejective art, se objevil spolu s pop artem v USA v 50. letech 20. století a jeho popularita stoupala během 60. a 70. let. Minimalismus si ponechává jen to, co je nejnutnější a oprošťuje se od toho, co je nedůležité. Minimalismus je charakteristický svým klidem, mírem a prostorem. Pozornost je směřována pouze k několika málo přítomným předmětům, jejichž úkolem je vyjádřit myšlenku.

Minimalismus ve fotografii
Minimalismus ve fotografii již dlouho není žádnou novinkou. Je stejně subjektivní, jako v jiných uměleckých oborech, a ve své interpretaci zcela otevřený. Výsledný dojem je pouze a jen na divákově imaginaci. To, co se jednomu zdá jednoduché a uklidňující, může druhého zasáhnout jako hluboké a složité, a pro jiného nemusí mít vůbec žádný význam. A někdy méně může být skutečně více. Avšak nejde vždy jen o to, aby na fotografii toho bylo „co nejméně“. Domnělá prázdnota, jednolité plochy, linie, izolované objekty, horizonty, kompozice, kontrast a barevnost dohromady vypráví příběh každé minimalistické fotografie. Úspěch minimalismu jako techniky kompozice fotografií pramení hlavně ze skutečnosti, že když je méně komponent, oko diváka se automaticky přitáhne k podstatným, pečlivě připraveným subjektům, které jsou uvnitř obrazu. Okolní prázdný prostor zároveň nechává diváka, aby dospěl k vlastním závěrům a trochu uplatnil svou vlastní kreativitu. Tato technika se velmi úspěšně uplatňuje především u fotografií zátiší, architektury, krajiny, ale také portrétu nebo aktu. Ovšem dá se velmi dobře uplatnit i ve fotografii divoké přírody. Mnoho minimalistických fotografií divoké přírody je zredukováno tematicky na ostrý hlavní objekt mezi rozostřeným popředím a pozadím. To by bylo ale docela málo. Minimalistické pojetí ztvárnění divoké přírody otvírá pro fotografa mnoho dalších možností.

Minimalismus = zjednodušení
Už z podstaty samotného názvu plyne, že by se autor měl snažit o co nejvyšší zjednodušení obrazu. Toto zjednodušení však má své limity. Cílem je dosáhnout jednoduchosti výrazu, nikoli nicneříkající nebo dokonce nudné scény. To klade velké nároky na autorovo přemýšlení, pozorování a kreativitu. Je nutné pečlivě zkoumat, kolik informací v obraze uchovat a kolik odebrat, aniž by ztratil svou vypovídací hodnotu. Každá scéna a každý obraz je jedinečný a vyžaduje přísně individuální přístup.

Kompozice až na prvním místě
S tím velmi úzce souvisí s vytvořením dokonalé kompozice. Pomůže samozřejmě osvědčené pravidlo třetin, někdy dokonce ještě subtilnější dělení rozvržení obrazu.  Volba symetrie nebo naopak asymetrické umístění hlavního, často velmi malého objektu, je pak jedním z klíčových rozhodnutí o budoucím dojmu z celé scény. Právě ten musí zůstat pro oko diváka nejvýznamnějším prvkem v obraze. Často se vyplatí s kompozicí experimentovat a jít mimo zavedená pravidla. Užitečná pomůcka: posuďte správnou kompozici na obrázku silně zmenšeném, na kterém rozeznáte jen hlavní součásti obrazu.

Prázdný nesmí být zbytečný
Vzhledem k redukci prvků v obraze vzniká na minimalistických fotografiích velké plochy tzv. negativního („prázdného“) prostoru. Prázdný by však rozhodně neměl být. Může být hladký, jednolitý, strukturovaný, barevný. Dokonce může obsahovat kompozici nenarušující detaily upozaděné rozostřením, absencí či nadbytkem světla nebo utlumením barev. Jsou to často oblaka na zatažené obloze, klidná hladina jezera, zvlněná sněhová pokrývka, hustý opar mlhy, rozkvetlá louka, sklizené pole, skalní stěna, porost rákosí, hradba lesního porostu. Negativní prostor napomáhá určit, na jaké místo v obraze se oko pozorovatele nasměruje. Je to vizuální masa. Na její velikosti a umístění velmi záleží. Je klíčem k rovnováze mezi ní a hlavním subjektem obrazu. Negativní prostor velmi účinně doplňují linie a tvary v obraze, které spolehlivě dovedou oko diváka k hlavnímu subjektu a nijak nenarušují jednoduchost scény. Mohou to být terénní nerovnosti, přechody světla a stínu, obrysy přírodnin (větev, kámen, mech, mořská vlna), linie ostrého a neostrého. Možností je nespočet.

Barva: ano i ne
V mnoha případech, záměrně neříkám vždycky, minimalistickým fotkám muže slušet pro umocnění strohosti černobílé provedení. Nemusí to však platit bezvýhradně. Naopak, barva může velmi dobře doplnit redukované prvky obrazu. Protože se bavíme o minimalismu, nemělo by použitých barev být mnoho. Pro umocnění úspornosti by měla postačit jedna až dvě barvy, případně jejich odstíny. V ideálním případě by to měly být tzv. barvy doplňkové, k sobě ladící, známé velmi dobře z malířství. Měly by jednoduchost zvýrazňovat a doplňovat, nikoliv ji narušovat. Ať už je výsledná fotografie černobílá nebo barevná, důležitý je v konečném důsledku jejich vzájemný kontrast. Pokud možno harmonický, ale zároveň odvážný.

Ohniska a úhly
Pro konečné posouzení snímků doma u počítače je dobré ještě předtím v terénu vyzkoušet při expozici různé možnosti. Jednou z nich jsou odlišné ohniskové vzdálenosti. V závislosti na konkrétním objektu a nastavení může změna ohniska radikálně změnit obraz k lepšímu. Použití širšího ohniska klade však větší nároky na správnou volbu kompozice. S delším sklem je to přece jen poněkud snazší. O to větší výzva před fotografem stojí.
Když už jsme u objektivů. Zachycovaný prostor je často přeplněný rušivými detaily. Pohled z výšky nebo naopak z žabí perspektivy často dokáže obraz velmi zjednodušit a rušivé vlivy odstranit. Mnoho nežádoucích rušivých prvků můžeme eliminovat pouhým nakloněním objektivu. Zvažte proto předem, jak by mohla scéna vypadat při změně úhlu pohledu.
Rovněž různé nastavení hodnot na fotografickém přístroji (clona, čas, kompenzace expozice) velmi rozšiřují možnosti zvýraznění hlavního subjektu scény.

Proč minimalismus?
Minimalistická fotografie je skvělou technikou, se kterou můžeme experimentovat. Naučit se efektivně vyprávět vizuální příběhy s menším počtem prvků je důležitá dovednost, která před vámi může otevřít netušené možnosti a pomůže dosáhnout skvělých výsledků jak v osvědčených fotografických disciplínách, jako krajina, architektura či portrét, ale také ve fotografii divoké přírody. Omezený počet prvků donutí autora o snímku daleko více přemýšlet a hledat co nejhlubší vypovídací hodnotu snímku. To může posunout hranice našich uměleckých schopnosti. Taková by mohla být evokující síla umění minimalismu pro každého fotografa.