Návštěva národního parku Bosque del Apache v Novém Mexiku byla motivována zcela jasně a jednoznačně. Prioritou bylo především setkání s tisícihlavými hejny jeřába kanadského (Antigone canadensis) a hus sněžních (Chen caerulescens). Zde tito arktičtí ptáci končí svou cestu přes celý severoamerický kontinent, aby v údolí řeky Rio Grande strávili zimu.

Jako na většině míst severní polokoule i zde, v severní části Sonorské pouště, byla druhová pestrost místní ornitologické fauny zúžena na zimující druhy. Přesto jsme zde zastihli mnoho ptačích druhů, které byly neméně zajímavé, jako zmínění návštěvníci z dalekého severu. Jedním z nich patřil i jeden z nejhojnějších, téměř všudypřítomný vlhovec červenokřídlý (Agelaius phoeniceus).

Vlhovec červenokřídlý je velmi elegantní ptačí druh. Velikostí o něco málo převyšuje našeho evropského špačka obecného. Dospělý samec je celý černý včetně zobáku a jeho pírka na zádech, křídlech a ocasu jsou ozdobena okrovým lemem. V ohbí každého křídla má nápadnou, jasně červenou skvrnu, jež je umocněna ještě jednou, zlatavě zbarvenou skvrnou. Sanice a mladí ptáci jsou zbarveni podstatně skromněji.

Přirovnání ke špačkovi je výstižné i co do způsobu života. Je to velmi nebojácný pták, který se nebojí hájit své teritorium i proti podstatně větším druhům, jako jsou vrány, straky nebo menší dravce. Vlhovec červenokřídlý je široce rozšířen na většině severoamerického kontinentu. Hnízdí v rozmezí od Aljašky a Newfoundlandu jižně až po Floridu, Mexiko a Guatemalu. Obývá otevřené travnaté krajiny. Preferuje přitom mokřiny, a to jak se sladkou, tak i se slanou vodou. Dále se vyskytuje také v suchých náhorních oblastech, kde obývá louky, prérie a neudržovaná pole. Zatímco ptáci ze západní části severoamerického kontinentu a ze Střední Ameriky na svých hnízdištích setrvávají po celý rok, severní populace jsou tažné se zimovišti na jihu Spojených států a v Mexiku.

Mnoho hejn, které jsme pozorovali v Bosque del Apache, patřila bezpochyby také k těmto severským populacím. Protože tento druh je všežravý, rád využívá potravní nabídky, která je zde cíleně v rámci manegementu národního parku, připravována hlavně pro severské jeřáby a husy. Vlhovce červenokřídlí bylo možné zastihnout úplně všude. Žádný biotop nepreferovali a vidět je bylo možné jak jednotlivě, tak i v tisícových hejnech. Orobincové porosty místních mokřin, pouštní krajiny se sukulenty a kaktusy, kukuřičné pole, krajnice nezpevněné písčité cesty pro auta v národním parku, osamělý strom uprostřed jezera. Navíc jsou to ptáci pro pozorovatele velmi vděční. Jsou neustále aktivní, neúnavně v pohybu. Bezpochyby jsou velmi inteligentní, čemž svědčí neustálá komunikace mezi nimi.

Pro fotografa přírody jsou samozřejmě nejzajímavější dobou pro fotografování časné ráno a pozdní večer. Čas, který jsme trávili během dne, jsme pravidelně vyplňovali právě pozorováním a fotografováním tohoto velmi zajímavého druhu. V jeho případě bylo stále co fotit a byl takříkajíc neustále „k dispozici“. Navíc tito ptáci nejsou nijak zvlášť plaší, takže ve většině případů dopřejí fotografovi čas i prostor pro pořízení kompozičně i obsahově zajímavé snímky.

Zejména na parkovištích kolem supermarketů a popelnic můžeme ve městech v těsné blízkosti lidí pozorovat příbuzný druh – vlhovce pospolitého (Euphagus cyanocephalus). Neustále se mezi sebou hádají, ale v případě nebezpečí se hejno chová jako dobře koordinovaný pouliční gang.